Myslí Bůh na naše hříchy?

   Abychom zkontrolovali správnost biblických textů, předčítali jsme je také nekřesťanům, kteří je předtím ještě nikdy neslyšeli. Otázkami jsme se pak pokoušeli zjistit, zda a jak textu rozumí.

   Jednou jsme předčítali jednomu mladému muži z národa Krumen (Pobřeží Slonoviny) první verše z Markova evangelia. Je tam řeč o Janu Křtiteli, který kázal na poušti „křest pokání za odpuštění hříchů“ (Marek 1,4). V mnoha jazycích Afriky nelze podstatnými jmény vyjádřit děje jako křest, pokání, nebo odpuštění. Proto jsme přeložili: „Jan zvěstoval: „Změňte se od základu a obraťte se k Bohu, on vám odpustí vaše hříchy’!“ U výrazu „odpustit hříchy“ použili domorodí překladatelé slovo „pardon“ vypůjčené z francouzštiny, které bylo v církvi používáno. Tak jsme se zeptali mladého muže: „Co dělá teď Bůh s našimi hříchy?“ K našemu zděšení si myslel: „Teď Bůh položí naše hříchy blízko svého srdce“, což znamená, že stále na ně myslí. Jak je to možné, že náš překlad znamenal opak toho, co jsme chtěli říct?

Řešení hádanky jsme našli v hovorovém použití slova „pardon“. Krumenci jej požívají totiž i mimo církev, když prosí někoho o laskavost. Potom si právě myslí, že ten, koho žádali, si tu věc může vzít k srdci a stále na ni myslet. Někdy na začátku 20. století, když přišli na toto území první misionáři, zavedli francouzské slovo „odpustit“, protože žádné odpovídající v domorodém jazyku nenašli, nikdy ale nezkoumali, jestli to slovo bylo správně pochopeno. Nyní, po tomto objevu jsme se co nejrychleji pustili do hledání lepšího výrazu.

 Přišlo nám na mysl slovo ze školy: Když se píše něco křídou na tabuli, může se to hadrem smazat.  Na to se používá slovo „wuwla“. To je teď použito u Jana Křtitele a na mnoha jiných místech, kde je řeč o odpuštění. Po více než půl století tohoto nedorozumění bylo Krumencům teď jasné, že Bůh má na mysli něco lepšího než stále myslet na naše hříchy.

Podle zprávy od Petra Thalmanna, Pobřeží Slonoviny