I přes to, že Farrokh žije a pracuje v hlavním městě, hory jsou blízko.

Centrální Asie má štěstí, protože v ní žije velmi vzácný člověk, překladatel Bible, Farrokh.  Jako součást týmu dlouho a těžce pracuje ve své zemi, aby dokončil překlad Nového Zákona do jazyka svého národa.

Od ateismu k víře

Když Farokh vyrůstal, jeho země byla součástí bývalého Sovietského Svazu. Ve vzdělávacím systému byl veden k tomu, že Bůh neexistuje. Jako teenager byl rebelem, pořád měl problémy, bral drogy a pil alkohol.

Pak začal uvažovat, zda opravdu je nějaký Bůh. „Pokoušel jsem se zjistit, o co tady doopravdy jde. Proč lidé o Bohu tolik mluví?  Pokud nějaký Bůh je, musím jej poslouchat. Pokud Bůh není, tak jak se učili ve škole, pak můžu pokračovat ve způsobu života, který vedu.“ Pak začal objevovat, co by mohlo znamenat věřit v Boha.  

Nejdříve objevil Islám, protože mnoho lidí v jeho zemi tuto víru vyznává. Přečetl Korán v Ruštině. Zkoumal také Hinduismus, protože lidé v této zemi uctívají i Krišnu. Konečně Farrokh potkal jednoho ruského muže, který přijel do této země, aby vedl lidi ke Kristu, dokonce i v době, kdy byla Farrokhova země uprostřed hrozné občanské války.

„Přijel v čase války, aby lidem mluvil o Kristu. Měli jsme spolu hodně rozhovorů. Dny, noci, dny, noci. Když jsem se stal křesťanem, můj vztah s rodiči ztroskotal.“ Byli zklamaní, že se Farrokh stal křesťanem, protože z něj chtěli mít ateistu, tak jak to bylo u ostatních správných obyvatel bývalého SSSR.

Povolání k překladu Bible

Farrokh pak odjel do Ruska, aby studoval teologii. Tam potkal ženu, která pracovala pro IBT – Institut Překladu Bible. „Ona mi vyprávěla o překladu Bible. Začal jsem pro IBT pracovat a absolvoval kurzy, jak Bibli překládat. Začali jsme s evangeliem Jana.“ Z různých důvodů   byl ale tento projekt zastaven.     

Farrokh se pak vrátil do své země a v srdci pořád cítil povolání pro překlad Bible do svého mateřského jazyka. Naštěstí brzy potkal muže, který právě začal s překlady do Farrokhova jazyka. V tomto jazyce už v podstatě Bible existuje, ale je psaná velice akademickou formou. Tato verze je tak složitá, že pro mnoho lidí je obtížné ji číst a tomuto překladu ani správně nerozumí. To byl důvod, proč se Farrokh připojil k tomuto projektu a začali s novým překladem, ve spolupráci s několika partnerskými organizacemi.

O této možnosti mluví s velkým nadšením: „Jsem tak šťastný, že si mně Bůh použil. Nejdříve zachránil můj život, mé srdce a pak si mně použil, abych dělal tuto práci pro ty, kdo ještě nejsou spaseni, v horách a vesnicích.“

Strážce pokoje

Farrokhova láska k lidem pramení z jeho dětství, když vyrůstal v bývalém SSSR. Řekl mi, že když byl na základní škole, kluci jiných národností šikanovali ruské kluky a říkali jim, že mezi ně nepatří. Farrokh byl jejich zastánce.

„Rusové se báli. Já jsem byl ten, kdo se jich pokaždé zastával a říkal, že je nikdo nebude bít.“ 

Přehodnocoval své dětství v bývalém SSSR a uvědomil si, že to byla dobrá zkušenost. Bývalé Socialistické republiky Střední Asie vidí hodně pokroku v oblasti jejich infrastruktury a průmyslu. V podstatě mnozí Farrokhovi krajané nostalgicky vzpomínají na komunismus jako na staré dobré časy: “Ztratili jsme to, co jsme v těch časech měli,“ říká Farrokh ohledně stálého příjmu a zdravější ekonomické situace v zemi. Zrcadlí pak postoj svého národa a jejich vztah k otázce míru:

„Mí lidé ztratili svoji pozici ve Střední Asii, protože nejsou draví a agresivní. Jsou to básníci. Milují tradice. Myslím, že jsou mírumilovní.“ Kultura jeho národa je zaměřena převážně na hudbu a literaturu. I to je důvod, proč je překlad Bible pro Farrokha tak důležitý.

Řekl mi, jak se začal na překladatelském projektu podílet: „Pokusil jsem se přeložit Evangelium Jana z ruštiny a řečtiny. Řečtina je podobná jako ruština…Hebrejština je mnohem složitější, než řečtina. Pořád si pamatuji něco z řečtiny, ale hebrejštinu ne.“

Ovládat plynule ruský jazyk je velkou pomocí, když se učíte řečtinu Nové smlouvy.               

Od Cyrila k Farrokhovi

Cyrilice, používaná pro ruštinu a několik dalších jazyků ve Výchovní Evropě a Strední Asii, byla vyvinuta z řecké abecedy, právě tak, jako latinka. Cyril a Metoděj ji přinesli Slovanům z byzantského Řecka, aby mohli kázat evangelium Slovanům, a naučit je číst a psát. Vytvoření pravopisu, které se stalo základem pro překlad Bible, má velice dlouhou historii z hlediska zvěstování evangelia.

I když Farrokh dneska nemusí tvořit pravopis, nese tuto tradici svému národu ve Střední Asii: „Bylo to Boží povolání do této práce a já ji miluji. Snažím se co nejvíce, aby překlad Slova pomohl dalším lidem stát se křesťany.“

Prosím, modlete se, aby Farrokh mohl vidět ovoce práce své i svých spolupracovníků, v podobě nového, současného a správného překladu Bible, aby jejich práce pokračovala v pokoji a aby byl překlad brzy dokončen a distribuován bez překážek. 

Robby Ker, SIL Eurasia
přeložila: ZK  

Cestovali jsme v našem landroveru na dětský kulturní festival, který pořádala vesnická škola.

Když jsme projížděli přes kopce, můj manžel Frank se zeptal: „Ali, jak často posloucháš ty příběhy, které máš v telefonu?“ Já a moje rodina žijeme v tomto regionu již několik let a Ali, domorodec, velmi talentovaný ve vyprávění příběhů, se stal našim blízkým přítelem.

„Každý den,“ odpověděl. „Každé ráno vstanu a poslouchám, poslouchám, poslouchám.“ Pozvali jsme Aliho, aby se s námi podělil o krátký příběh během programu. Další cestující v našem landroveru byly naše děti, které se těšily na odpočinkový slunečný den. 

„Ali, řekni nám, co zrovna posloucháš, “ pokračoval můj manžel.

„Poslouchám právě část o proroku Abrahamovi.“ Ali vysvětloval, jak se ponořil do příběhu o Abrahamových potomcích, konkrétně o Izákovi i o lži Jakoba, když ukradl svému bratru požehnání. Ali mluvil dál a dál, rozebíral kapitolu za kapitolou v přesném pořadí, ve všech detailech, úplně z paměti.

Žasla jsem a radovala se, když jsem Aliho poslouchala a byla jsem také hrdá na svého manžela. Frank byl většinou v pozici zainteresovaného posluchače, ale zaznamenala jsem, že otázky klade vždycky v pravý čas.

Ali vynechal jeden nebo dva důležité detaily. Lépe řečeno, spletl příběh o setkání Abrahamova služebníka s Rebekou a příběh Jakoba, když potkává Ráchel. Obě tyto události se staly u studny Charan. Jenom tehdy Frank využil svoji roli „experta“ s cílem, aby se vše v těchto dvou příbězích vyjasnilo. 

Mezičasem jsme se dostali do vesnice. Ali nám přávě vyprávěl o tom, jak Jozef vykládal faraonovy sny!         

Program festivalu začal, na zdejší poměry, včas. Já a děti jsme se připojili ke studentům, sedícím na sklápěcích židlích před podiem. Tam se už zpívalo a tančilo, děti hrály scénky a zpívaly písničky. Zatím co hudba zněla, skupinky mužů se začaly trousit na školní dvůr a obsazovaly prázdné místa v publiku. Pak jsem zaznamenala i hlouček žen. Ostýchavě se pohybovaly blíž a blíž, zpoza keřů na vysokém kopci nad školní budovou.     

Asi tak po hodině se hloučky žen na „balkonech“ zformovaly do docela velkého zástupu. Zapomněly na svůj ostych a ze svých míst si svobodně si vychutnávaly zábavu na školním pozemku.    

Byla to mnohojazyčná událost. Některá vystoupumí probíhala v Arabštině, další v jiných jazycích, které se děti učí ve škole. Byli tam také písničky a proslovy v lokálním jazyce, který je pro tyto lidi jazykem jejich srdce.   

Konečně přišla i Aliho chvíle. Bylo to poprvé, co jsem ho osobně viděla s mikrofonem v ruce před tak velkou skupinou lidí. Byla jsem ohromená, s jakým přehledem tuto situaci zvládl. 

„Dobře tedy, chcete slyšet příběh?“ zeptal se dětí v jeho, i jejich milovaném mateřském jazyce.  

 „Ano!“ odpověděly všechny sborově a nadšeně.

A pak pokračoval. Věrně převyprávěl příběh o bohatém muži a Lazarovi.

Měla jsem slzy v očích, když jsem se podívala na zástup lidí kolem. Od malých dětí až po staré lidi, všichni seděli v dosahu zvuku mikrofonu a poslouchali zvěst, kterou nikdy předtím neslyšeli.  To bylo něco! Příběh skončil, Ali šel z podia dolů a program pokračoval dál. 

Byla už hluboká noc, když zábava skončila, židle a vybavení se odložilo, bylo i po večeři a my jsme se vydali na hodinovou zpáteční cestu domů. Do našeho landroveru se přidali další dva muži.  

Netrvalo dlouho a Frank se zeptal Aliho, jestli by nám nechtěl povyprávět nějaký další příběh. Takováto otázka je pro Aliho vskutku výzvou! Okamžitě byl připraven na další příběh, tentokrát jeho oblíbený, o Rut.

„Příběh je dlouhý!“ varoval nás i cestující se smíchem.

Ali začal pěkně od začátku, a pokračoval přerušen pouze, když si jeden z cestujících zvedl telefon. A pokaždé pak Aliho vybídl ať pokračuje. „Byl jsi na tom a tom místě!“

Opět jsem měla slzy v očích, když jsem poslouchala. Děti už spaly. Motor vrčel a Aliho hlas byl centrem pozornosti. Muži jej také pozorně poslouchali. Byl to tak svatý moment!  

„Tak a to je konec,“ Ali se spokojeně smál, když odpočíval na sedadle. „Celých 18 minut!“ „To byl velmi dobrý příběh,“ shodli se muži.   

„Ano,“ řekl Ali. „Ale v dnešní době není moc lidí, kteří by chtěli tyto příběhy poslouchat. Každý je tak zaneprázdněný internetem, svým telefonem a dalšími věcmi.“  

„Odkud máš ten příběh?“ zeptal se jeden z mužů. „No, hodně jich poslouchám,“ odpověděl Ali nejednoznačně.

Je to velmi známý příběh z místa, odkud pocházím,“ vložil se do rozhovoru Frank. „Můj otec mi ho kdysi vyprávěl.“

Další cestující se přidal. „Tento příběh není jenom nějakým příběhem,“ poznamenal. „Je to historický záznam. Jsou tam skutečná místa. Jako Betlehem. To město existuje dodnes.“

„Máš pravdu!“ odpověděl Frank v jemném překvapení. Pomáhali jsme s přípravou a nahráváním těchto příběhů a myslím si, že toto bylo poprvé, co někdo poznal, že toto místo je skutečné a opravdu existuje.

Když jsme se blížili k městu, pořád jsem přemýšlela nad událostmi, které se v tento den staly. Cítila jsem Boží moc, která přichází a zasahuje toto temné místo. Cítila jsem se tak trochu jako Marie v Evangeliu Lukáše 2.

Všechno zachovávala ve svém srdci. Jsem zvědavá, co tímto začne…

Přeložila: Zuzi Kaczmarczyková