Překládání Bible vyžaduje velké úsilí, což jistě nikdo nepopírá. Je zapotřebí investovat hodně času (většinou mnoho let) a pracovních sil. Pobyt překladatelů a jejich rodin stojí spoustu peněz, stejně tak příprava a tisk knih. Tato práce vyžaduje osobní oběti a někdy je člověk nucen riskovat i svůj život. K tomu patří ještě skutečnost, že národy, pro které je všechna námaha vynakládána, čítají většinou jen několik tisíc obyvatel.

Zdá se tedy, že otázka: „Vyplatí se to vůbec?“ je zde oprávněná.

Bereme-li na zřetel hospodářský prospěch, pak u mnoha malých národnostních menšin odpověď bude určitě záporná. Když je možné prodávat miliónové náklady, jako třeba německé vydání Bible, pak se dá hovořit o zisku. V misionářských oblastech, kde náklad Bible dosahuje jen několik tisíc kusů nebo i méně a kde si lidé nikdy nemohou dovolit Bibli koupit za její plnou výrobní cenu, je šíření Písma svatého možné jen díky příspěvkům církví a různých křesťanských organizací bohatých zemí Evropy a Ameriky.

Boží Slovo pro všechny lidi

Překladatelům Písma nejde při jejich práci pouze o vytvoření knihy. Chtějí přeložit Bibli, protože jsou pevně přesvědčeni, že tato kniha má pro lidi obrovský význam. Drží se hesla: Boží Slovo pro všechny lidi. Šíření Bible tak patří k podstatě naplňování misijního poslání.

Pán Ježíš přikázal svým učedníkům, aby šířili evangelium, křtili lidi a činili z nich jeho následovníky. Avšak všechny tyto aktivity mají být propojeny základním posláním: „Učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal!“ (Matouš 28,20).

K růstu ve víře patří důvěrné zacházení s Biblí. Kázání jednou týdně, často v cizím jazyce nebo za pomocí překladatele, nevystačí, to platí jak pro jednotlivce, tak pro celý sbor. Křesťané potřebují Bibli ve srozumitelné, k srdci mluvící podobě. Zvlášť to platí pro malé národy, které mají jen malou šanci, že se jim dostane stálé misionářské péče a že obdrží křesťanskou literaturu a biblické vzdělání ve svém jazyce.

Pravdou však zůstává, že již samotný překlad Bible je úžasným prostředkem pro evangelizaci jednotlivců u národů, které ještě nebyly evangeliem zasaženy. Překlad totiž není práce jednoho cizince. Mnoho domorodců je v průběhu práce zapojeno, a tak přicházejí do kontaktu s Biblí. Tím může na jejich srdce Boží Slovo působit i bez kázání misionáře. Často se právě pomocníci a spolupřekladatelé stávají klíčovými osobnostmi při evangelizování lidí svého národa a při zakládání sborů  nezávislých na zahraničí.

Například u indiánů Chamula v Mexiku nebylo překladatelům dovoleno pobývat na jejich území, protože indiáni nechtěli o křesťanství nic vědět. Pouze jeden jediný indián byl ochoten spolupracovat na překladu Nového Zákona v nedalekém městě. Intenzívní práce s biblickými texty ho přivedla k Bohu. Příležitostně pak navštěvoval svou vesnici a hovořil se svými přáteli a příbuznými o své víře. Další indiáni tak uvěřili evangeliu a z nepříliš slibného začátku vzniklo duchovní hnutí, které zasáhlo celou oblast Chamula. Dnes se nachází skoro v každé vesnici sbor, aniž tam kdy kázal nějaký misionář. Překládané Boží Slovo se tak samo o sobě stalo misionářem, který zůstává v zemi i poté, co překladatel Bible svou práci dokončil.

Překládání Bible se vyplatí pouze tehdy, jestliže se vyplní Boží záměry s touto knihou, když lidé poznají dobrou zvěst o Ježíši Kristu, uvěří ve svém srdci, budou v víře posilováni a společně vytvoří živý sbor. Následující zprávy na příkladech demonstrují, že se to na celém světě opravdu děje.