Autor: Tanya Prokhorova

Jakutské překlady Bible mají dlouhou tradici v otevírání lidských srdcí. Je to jistě i díky historické skutečnosti, že první ruští pravoslavní kněží a mniši v Jakutsku se o místní obyvatelstvo velmi starali. Nekřtili je násilím, ale studovali jazyk, vytvořili abecedu pro jakutský – neboli sachský – jazyk a otevírali školy a knihovny. Proto jsou i v současnosti překlady Písma do jakutštiny semínky, která padají na úrodnou půdu.

Podnebí republiky Sacha je zcela odlišné od klimatu svaté zemi, kde vzniklo Písmo. Proto když překládali Přísloví 31,21 „Když sněží, nemá strach o svou domácnost, neboť jsou všichni oděni v šarlat“, nebylo pro překladatelku Bible do jakutštiny Sargylanu otázkou, zda má uvést slovo „sníh“, či nikoli. Pro biblické autory sníh znamenal studené počasí, ale pro Jakuty by zmínka o sněhu znamenala počasí, které se u nich počítá za teplé, protože v Jakutsku je příliš chladno na to, aby mohl padat sníh! Jakutský překlad této pasáže tedy jednoduše říká „když je velmi zima“. Navzdory geografickým a klimatickým rozdílům mezi oběma zeměmi není sachský jazyk svou poetičností o nic méně bohatý než biblické jazyky.

Pěkně opotřebovaný Nový zákon

Sargylana, která má zvláštní smysl pro poetickou krásu svého rodného jazyka, se s vámi podělí o příběh, který vás pohladí po duši: „Největší radost mi při práci na překladu Bible dělá, když vidím konkrétního člověka, jehož život se změnil,“ začala Sargylana své vyprávění. „Jednou jsem jela navštívit maminku do malé vesnice v tajze. Je to deset hodin jízdy autobusem z Jakutska. Nastoupila jsem do autobusu pozdě večer. Najednou mě z ostatních cestujících oslovila jménem mladá žena. Zprvu jsem ji nepoznala, ale zdálo se, že mě dobře zná a že je nadšená, že mě vidí. Řekla, že pravidelně čte Nový zákon v jazyce Sakha a nosí ho stále s sebou. K mému naprostému překvapení vytáhla z tašky opotřebované, dobře čtené první vydání Nového zákona a vítězoslavně mi ho ukázala. Nějakou dobu jsme spolu mluvili, aniž by mi bylo jasnější, kdo vlastně je. Vystoupila z autobusu v jedné z malých vesnic po cestě a teprve tehdy jsem si vzpomněla, že jsem tuto mladou ženu viděla naposledy, když jí byly pouhé tři roky.

Bohužel jsem znala její životní drama, které se odehrávalo přímo před mýma očima už hodně dávno. Z její krásné matky se stala alkoholička a její nevlastní otec kdysi zavraždil hosta v jejich domě. Poté spáchal sebevraždu. Později její matka umrzla a její biologický otec se utopil. Spolu se sestrou tuto dívku vychovávala jejich stará babička. Ale když jsme spolu ten večer během jízdy autobusem mluvily, její oči byly plné tepla a radosti. Viděla jsem oči člověka, který se skutečně setkal se svým Pánem.“