V jihovýchodní Asii jsou tisíce neslyšících, kteří kvůli předsudkům a kulturnímu stigmatizování často žijí na okraji společnosti. „Chceme jim dát úlevu — ukázat, že je Bůh potěšuje,“ říká pan Kresba*, člen překladatelského týmu Jade Star.

Ztracený sluch, ztracený svět

Panu Kresbovi bylo šest let, když po těžké nemoci přišel o sluch. Zvídavý chlapec se najednou ocitl ve světě, kterému nerozuměl. Výuka bez možnosti slyšet, rodina bez znalosti znakování, izolace a osamělost — to vše ho provázelo od dětství.

Stigma situaci jen zhoršovalo. V některých komunitách věří, že hluchota je trestem za hříchy z minulého života. Neslyšící tak bývají odmítáni, vysmíváni a někdy dokonce označováni za „hloupé“.

Místo, kde ticho konečně promluvilo

Zlom přišel až ve chvíli, kdy jeho rodiče objevili křesťanskou školu pro neslyšící. Tam se pan Kresba naučil znakový jazyk, dohnal školní látku a poprvé pocítil, jaké to je být součástí komunity, která mu rozumí.

V kostele však ticho přetrvávalo — bez tlumočníka zůstávala kázání nepřístupná. To se změnilo v okamžiku, kdy jeho učitelka jednou vstala a začala tlumočit. Náhle vše ožilo. „Bůh nebyl tichý,“ vzpomíná. Tento moment mu zásadně proměnil život.

Dnes pomáhá, aby nikdo nemusel být sám

Dnes pan Kresba pracuje v týmu Jade Star, který překládá Bibli do místního znakového jazyka a vytváří video přepisy pro celou komunitu neslyšících. Jeho touha je jasná: aby nikdo nemusel prožívat stejnou izolaci, jakou kdysi prožil on.

„Mnoho neslyšících se cítí zapomenuti. Chceme, aby poznali úlevu — aby věděli, že je Bůh potěšuje.“

Díky jejich práci mnozí poprvé „vidí“, že Bůh nikdy nebyl tichý. A nikdy je neopustil.

* „Pan Kresba“ je znakové jméno. Neslyšící často používají znak, který vystihuje jejich vlastnost či dovednost, namísto hláskování svého občanského jména.

zdroj zde: https://www.wycliffe.ca/comfort-from-the-god-who-is-not-silent/